Omlouváme se, ale pochvalný text, který nám zákazník ke zveřejnění poslal, je bez diakritiky - pro vyšší autenticitu jej v této podobě necháváme.

Pri navsteve vasich stranek jsem si vsimnul reakci zakazniku v sekci Reference. A protoze si dovoluji radit se  tez k vasim spokojenym zakaznikum, rekl jsem si, ze bych mohl prispet I svoji troskou do mlyna. Je to totiz presne dva roky a pet dni, co jsem poprve jel se svoji “Barunkou” – Subaru Legacy Combi. Zapatral jsem ve slozkach a nasel jsem text, ktery jsem pred dvema lety sepsal bezprostredne pote, co jsem si auto privezl domu. Ten jsem doplnil jeste par postrehy a dal do jednoho dokumentu. Tento text si dovoluji Vam preposlat. S radosti musim konstatovat, ze vse v textu popsane stale trva.  Je v nem lehce shrnuto to co pro me znamena Subaru, respektive Vas servis AWD.

Preji Vam spoustu spokojenych zakazniku, jako jsem ja.

Následuje vlastní zaslaný text:

Ja a moje prvni Subaru

Popis toho, co jsem prozival, kdyz jsem si odvazel sve (zatim) prvni Subaru – Legacy Combi  2.0 z roku 2005, dovoz z Rakouska. 

Sepsano 5. unora 2013

Vcera jsem opet zazil to co prozivam strasne rad. Radost a euforii z neceho, co krasne funguje, co hezky jede, leta anebo plave. Kdyz jsem porve vyjel od pana Mistra z dilny ve Vimperku k pumpe, klepala se mi kolena, jak to bylo cele uzasne. Zvuk motoru, vune interieru, reakce rizeni, krasne razeni a tuha spojka, na kterou jsem si ale sakra rychle zvykl. Ve Winipegu, jak ze srandy s prateli Vimperk nazyvame,  jsem do nadrze jen “flusnul” za tri kila 95 Natural a vydal jsem se smerem ke Strakonicum, kde maji u OMV Maxx motion 100 za slusnou cenu. Tech prvnich par kilometru s “Barunkou” zatackami pres Volyni a kolem Hostic si budu pamatovat do smrti. Uzasnost. Neco jako moje prvni solo ve vetroni, prvni let v letounu co jsem stavel anebo druhy pohlavni styk (protoze ten prvni nestal za moc). Pocity euforie a naproste blazenosti, zkratka Zen. Cestou jsem I zastavil a nasel v baglu oblibene cedecko, ktere vse jeste umocnilo. Po dvanacti letech jsem v aute slysel opet hudbu.

Cestou uz bylo jasny, ze ve 12:15 domluvenou evidencni kontrolu v Praze nestihnu a tak jsem volal na STK a chtel to zrusit. K memu velkemu prekvapeni me rekli at stejne prijedu, ze si na me cas najdou. No tak jsem ve Strakonicich vzal plnou nadrz 100 oktanoveho benzinu (snad Baru nerozmazlim), dolil “Opici kapky” (aditivum), ktere jsem dal i do sveho skutra o vikendu a jel jako drak, nalepil  dalnicni znamku a vyrazil smer PRG – STK ve Fricove ulici. No jelo to jak raketa, ale nechtel jsem to moc tavit, abych si nekde nenatlouk. Jinak spotrebu jsem udrzel na slusnych 7,8 l/100km. Prozatim.

Na STK v pohode, akorat jsem si musel za 10 korun dokoupit znacku, ze s temahle pneumatikama nesmim rychleji nez 190 km/h. No a protoze to slo jak na dratkach, rekl jsem si, ze bych mohl zkusit stesti a mit ten samy den i znacky a kdyz to jo pujde, tak i parkovacenku do modre zony pred barakem. Svete div se, sehnal jsem oboji. Na Urade v Jungmance delala byvala spoluzacka, a protoze tam moc lidi nebylo, dostal jsem se zrovna k ni a vyridila vse rychle. Dostal jsem I hezkou znacku 3AH 15 42. Patnactka je moje oblibene cislo, to je den, kdy jsem se narodil. Jediny pruser je parkovani v kentru mesta a kor s autem rozmeru Legacy Combi. Dvacet minut jsem krouzil jako sup kolem Jungmannovy ulice, az sem chytil misto primo pred Uradem. No proste dite stesteny. Pak uz jsem jel rovnou na nasi radnici a vyzvednul modrou parkovaci kartu, takze uz muzu stat pred barakem. A protoze bylo jeste dost casu, tak jsem dojel pro objednane pricniky Thule do centra stresnich nosicu v Hostivari. Mam tam ty co vypadaji jako kridlo od letounu a ve spojeni se stribrnou  Barunkou to vypada primo famozne. Chlapci byli mili a dali me I slevu, protoze jsem u nich uz nakupoval. Vzal jsem si k tomu jeste snehove retezy “zlaty stred” od rakouske firmy KWB za 2.350,- CZK. Ne ze bych je akutne potreboval, ale obcas v Rakousku nechteji policajti pustit auta dal, pokud neukazou, ze je maji alespon s sebou v kufru. No a taky jsem si nechtel kupovat uplny hrackarstvi, ale ani uzasne drahe, ale jiste kvalitni, retezy Brenta od Pewagu, bratru za sestku. Doufam, ze zustanou v prepravnim kufricku a krasne naolejovane. 

Jeste ten samy vecer jsem Barunku predvedl kamaradum. Byli nadseni. Ja jsem pak s dcerou  Helou vyrazil se pochlubit k rodicum na vesnici. Moc se ji nechtelo nastupovat, protoze ji prislo lito, ze davam pryc “Stribrnou srsen” alias nasi puvodni Skodovku. Musel jsem ji vysvetlit, ze bude v dobrych rukou u kamaradu na Lipne a urcite ji alespon jednou do roka na dovolene potkame...

Takze shrnuto, podtrzeno. Je to uzasne auto a nelituju, ze jsem si ho vybral, ba prave naopak.

Tesim se na dalsi kilometry s Barunkou a hlavne na jezdeni v zime...

Potud popis me prvni cesty se Subaru. Cele to ma samozrejme jeste pokracovani...

Po nejakem case jezdeni, jsem zjistil, ze potrebuji par doplnku a veci, ktere na Barunce chybely, anebo byly utrzene (treba podlahovy hacek drzici koberecek u ridice a clonu patych dveri, aby nebylo videt do kufru. No a taky ze bude potreba odborne pece v ramci rocnich prohlidek. Pres ruzne “nalestene” autosalony jsem se dilem nahody a dilem na doporuceni dostal k me oblibene “dilne na sny” plne opravaru-nadsencu, nikoliv “vymenovacu dilu” (kteri bohuzel tvori vetsinu v ceskych servisech) k  autoservisu AWD. Barunku jsem jim s nadsenim sveril do pece, udelali prohlidku a seznam toho co je treba sledovat, co se musi resit ihned a co za opravy me jeste ceka. At uz v ramci radnych prohlidek, tak tech specializovanych.  Musim rict, ze jsem mel pri vyberu auta pravdepodobne vic stesti nez rozumu  a tak  naklady za dodatecne nutne opravy nebyly v likvidacni vysi. To ze jsem jaksi ex-post “objevil” ze firma AWD nabizi odbornou pomoc pri koupi ojetiny, jen dokresluje jeji dnes  vyjimecny a jinde nevidany pristup k zakaznikum.

Kolegovi, ktery si nechal opravovat sluzebni auto (nikoliv znacky Subaru) ve velkem servisu jsem popisoval  svoji posledni navstevu u AWD s moji Barunkou. Pristup byl naprosto opacny nez u kolegy, ktery se snazil pokud mozno detailne popsat zavadu a to jak se projevuje. Reakce prijimaciho technika byla ponekud vlazna a ve stylu: “Pane, my tady preci nejlepe vime, co vasemu autu je a co na nem musime vymenit!”. A u AWD?  Jinak.  Byli radi, ze jsem jim zavadu brzd nejen popsal, ale I rekl co a jak jsem s autem provadel. Kdyz jsem druhy den volal, ze jsem si vzpomel, ze se mi nezda jeste lozisko v prednim kole, a ze pravdepodobne huci, obratem me volali, ze to tak je a ze to musi hned vymenit, protoze jedu na vikend do Nemecka (na sraz Elefantentreffen) a nechteji, abych nekde zustal viset. To bylo v pul seste vecer a jeste se do opravy pustili, abych mel rano auto k dispozici! Pro me naprosto neuveritelne. A rano jsem auto dostal a k tomu fakturu pro zaplaceni prevodem. Automaticky. A navic pochvalu za to, ze jsem dobrej, ze to fakt bylo lozisko v kole a ze mam pozorovaci talent.Srdce mi poskocilo radosti.  No a pak se me divte, ze jsem takovy nadsenec a fanousek techto aut, byt je Barunka moje prvni Subaru. Pro me to je  proste komunitni zalezitost svebytnych individualistu a ti “opravdovi” subariste maji v ocich ty spravne hvezdicky ze souhvezdi Plejad a na silnicich se pri potkani navzajem zdravi. A je uplne lhostejne, jestli ridi Legacy, XV, anebo nadupane Esteicko. To me strasne bavi. Takovy lehky “spiklenecko-spojenecky” pocit. Pocit, ze jsou I dalsi nadsenci jako ja.

Jo a mimochodem s mymi oblibenymi motocykly KTM je to uplne ta sama kava…

Zkratka jsem s peci o Barunku v AWD nadsen a s radosti tam budu jezdit i nadale.A nejen to. Slibil jsem jim, ze az budu vetsi kluk, koupim si Levorga. Prave od nich. I kdyz nemaji ten showroom s bilou podlahou...

David Trégl